Gloria Brunensis opět zářila na mezinárodní scéně

Článek o naší účasti na prestižní soutěži v německém Marktoberdorfu vyšel i v čtvrtletníku Cantus.

 

Jubilující Gloria Brunensis

O výročním koncertu napsala prof. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.  Děkujeme! Článek vyšel v hudební revue Opus Musicum.

Večer naplněný krásnou hudbou, radostnou a přátelskou atmosférou zažili návštěvníci koncertu ženského pěveckého sdružení Gloria Brunensis, který se uskutečnil v pátek 1. března 2024 v sále Konventu Milosrdných bratří v Brně. Koncert byl uspořádán při příležitosti 10. výročí působnosti hudebního tělesa. Třebaže historie souboru Gloria Brunensis, založeného a řízeného dirigentkou Natalií Chirilenco, byla započata teprve před deseti lety, sbor prokázal již mnohokrát své interpretační kvality a zařadil se k jedinečným amatérským hudebním souborům. Svědčí o tom pozitivní ohlasy u posluchačů a také řada vynikajících ocenění na uměleckých soutěžích; naposledy například v listopadu loňského roku na mezinárodním sborovém festivalu ve Varšavě (Varsovia cantat), kde soubor získal ve své kategorii nejvyšší ocenění a současně byl vyhlášen absolutním vítězem soutěže.

Koncepce slavnostního večera byla velmi dobře promyšlená, program vycházel z pilířů pestrého repertoáru tělesa. Od počátku večera bylo zřejmé, že dirigentka pečuje u svých svěřenkyň o kultivovaný, muzikální projev, opřený o intonační jistotu, kantabilitu, vyváženost hlasů a zvukovou barevnost. Celým večerem se také vinula jako červená nit snaha o přesvědčivý přednes z hlediska stylu, charakteru a obsahu skladeb. Niternou až kontemplativní náladu tlumočily kompozice duchovního rázu; k nejpůsobivějším z tohoto okruhu patřila například interpretace sboru Veni, Domine Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (přednesená za klavírního doprovodu Tomáše Valy) nebo a capella modlitba Zastupnice userdnaja ruského skladatele Pavla Grigorjeviče Česnokova, autora četných pravoslavných duchovních skladeb. První blok programu uzavřela skladba současné (nedávno zesnulé) baskické autorky Idoii Azurmendy Itsasoa ari zait, Půvabné dílo, zpívané v baskičtině a jakoby evokující houpavé pohyby mořských vln, bylo vhodným kontrastem k následující rytmické energické skladbě o rudém rytíři Rauði Riddarinn soudobého islandského tvůrce Hreiðara Ingi Thorsteinssona. Následovaly dvě ukázky ze sborové tvorby významného českého skladatele 20. století Zdeňka Lukáše. Provedení jeho kompozic Čepení a Věneček obsahovala všechny atributy vynikající sborové interpretace, navíc zpěvačky pravdivě a s mimořádným citem tlumočily obsah obou skladeb. Z výrazu první z nich vystupovala vážnost obřadního okamžiku při čepení nevěsty. Rovněž druhý sbor, vycházející z různorodé symboliky věnce, obsahoval všechny patřičné nálady – od smutku nad zemřelou matkou až po veselí, spjaté s dožínkami a žatevními věnci.

Dvě závěrečné písně první části koncertu tvořila sborová aranžmá lidových písní z Indonésie a Mexika. Charakteristickou složkou obou melodíí je rytmická pestrost, dynamičnost, častý výskyt synkop apod. Lidová píseň Cikala le Pong Pong pocházející z ostrova Sumatra a tematicky spjatá se svatebním obřadem, je v původním prostředí často doprovázena tancem. Rovněž zpěvačky Gloria Brunensis doprovodily zpěv vkusnými střídmými pohyby. Temperamentní a posluchačsky přitažlivá mexická píseň Las Amarillas byla dobrou tečkou hlavní části programu.

Přítomné publikum ocenilo také kratičké vystoupení dětí zpěvaček Gloria Brunensis, které provází zpěv matek od malička, často byly přítomny zkouškám, soustředěním nebo vystoupením sboru. Natalia Chirilenco, zkušená sbormistryně i v oblasti dětského sborového zpěvu, nacvičila s dětmi dvě lidové písně v aranžmá Jaroslava Dostalíka, někdejšího dirigenta brněnského sboru Primavera.

Závěrečným číslem večera se stala oblíbená A Little Jazz Mass britského skladatele, dirigenta a zpěváka Boba Chilcotta. Kompozice byla provedena intonačně a rytmicky velmi dobře, čišela z ní radost a energie všech interpretů. Instrumentální složky díla se výborně zhostili tři hudebníci: Lenka Titzová (bicí nástroje), Pavel Dobeš (kontrabas) a Tomáš Vala (klavír). Pianista, účinkující se sborem i v první části večera, prokázal svou muzikalitu a citlivost pro klavírní spolupráci.

Prostředím Konventu Milosrdných bratří se celým večerem šířila nesmírně láskyplná, upřímná a družná atmosféra. Z projevu zpěvaček i dirigentky vyzařovalo potěšení ze společného zpěvu, vzájemného setkávání a obohacování se hudebními prožitky. Zaznělo to rovněž v průvodním slově nebo děkování či předávání dárků (a nebývá obvyklé, že by dirigentka obdarovala všechny zpěvačky souboru fotoalbem zachycujícím deset let jejich společných hudebních aktivit). Víme, že na každé hudební interpretaci, dobře připravené a vykonané s láskou, je výsledek znát. I když se jedná o amatérské hudební těleso, jež tvoří sborové zpěvačky různých profesí. O to více je třeba ocenit interpretační kvality ženského komorního sboru Gloria Brunensis a odbornou působnost dirigentky, stavějící na technickém zvládnutí skladeb a jejich umělecké přesvědčivosti.

Nejlepší sbor je z Brna

Zhodnocení naší soutěžní cesty do Polska.

Vyzpívaly jsme si Zlatou lyru

Brno i celou Českou republiku pravidelně reprezentujeme na mezinárodních soutěžích. Z polské Varsovia Cantat jsme si 19. listopadu přivezly nejen zlatý diplom v kategorii Ženské a mužské sbory, ale také grand prix – Zlatou lyru pro nejlepší sbor soutěže.

Na 16. ročník mezinárodního soutěžního festivalu do Varšavy přijelo 18 sborů z Polska, Česka, Estonska a Litvy. V 5 kategoriích tu soutěžily smíšené sbory, sbory ženské a mužské, mládežnické i dětské sbory a komorní tělesa.

Výkony všech hodnotila porota ve složení prof. Paweł Łukaszewski, Carmen Moreno, Bernhard Gfrerer, Damijan Mocnik a Marcin Cmiel. My jsme si vyzpívaly 94,8 bodů a staly se tak vítězem své kategorie, ale hlavně nejlepším sborem celého festivalu. Tento titul jsme získaly poprvé a bereme ho za jeden z největších úspěchů našeho téměř desetiletého působení.

Kromě soutěžního vystoupení v koncertním sále Hudební univerzity Fryderyka Chopina jsme si s ostatními zazpívaly také v kostele sv. Kříže, ve kterém je uloženo srdce Fryderyka Chopina. Poznaly jsme Varšavu, ochutnaly místní speciality a celý zájezd si náramně užily.

• 

• 

• 

• 

•